Chceš vyrazit na pěší cestu k Baltu se mnou?
Já tě s sebou vezmu ráda, ve svých myšlenkách. A aby naše propojení bylo hmatatelné a na fyzické úrovni, co kdybych ti poslala pohled?
Opravdový papírový pohled se známkou.
Kdy ti naposledy někdo takový pohled poslal? Z dovolené nebo jen tak?
Já pohledy miluju, bohužel je dostávám zřídka, ale o to raději je posílám.
A jeden pošlu i tobě!
Co se za takovou pohlednicí skrývá?
Jen si to představ… Už několik dní jsem na cestě. Začínají mě bolet nohy, spálila jsem si ramena, včera mi došla nečekaně voda, ale spala jsem na místě s božským výhledem. Dneska zavítám do malého městečka, na oběd, s dětmi na hřiště, doplnit zásoby a koupit pohledy.
Hurá, pohledy opravdu mají, jsou nesmírně retro, ale kupuju je. Všechny. A paní, máte i známky? Jak se polsky řekne známka? Znaczek posztowy. Mají známky. A schránka je naproti přes ulici. Hurá podruhé. S nákupem jídla i s pohledy se odebíráme do parku na hřiště, holky si hrají na písku, já začínám psát první vzkazy. Olizuju známku, holky celý proces zajímá, pohledy důkladně ohmatají upatlanýma ručičkama.
Píšu adresu, snad ji nespletu, ještě se podepíšu a je to. Pohled je hotový, už ho jen vhodíme do schránky.
A za pár dní rutinně doma otevíráš schránku a on tam je! POHLED. Pohled od Elišky, co ráda chodí, zrovna teď se plahočící někde středním Polskem, ale malou ochutnávku svého velkého dobrodružství ti poslala přímo domů.
Staň se součástí mé dobrodružné pěší cesty s dětmi. Cesty k Baltskému moři s kočárkem, batohem, cesty za velkým snem.
Jmenuju se Eliška Kopicová, jsem maminkou dvou malých holčiček, Barušky a Anežky. Být na mateřské dovolené pro mě znamená neustálý boj s větrným mlýnem jménem STEREOTYP.
Bytí doma mě nebaví, ubíjí. Ale venku, venku žiju. Miluju vítr ve vlasech, slunce ve tváři i pleskající dešťové kapky rozstřikující se o můj nos. Baví mě dětem ukazovat všechny krásy světa a dávat jim ochutnat z poháru radostného bytí.
A baví mě o tom vyprávět, kudy chodím a inspirovat tak další a další mámy, že vyrazit s dětmi ven je prostě boží!
Loni na jaře jsem zbořila všechna „TO NEJDE“ ve své hlavě, sbalila kočárek, holčičky a vyrazily jsme na více než 500 km dlouhou pouť napříč Českem. Rok se s rokem sešel a moje toulavé boty už zase volají po dobrodružství. Navážeme tam, kde jsme loni skončily. Na nejsevernějším bodě Čech. A odtud vyrazíme vstříc Baltskému moři. Jedna máma, jeden kočár, dvě děti a velká chuť zažít to společně.
Proč bys měl(a) chtít dostat pohled z mé cesty?
Staneš se součástí mého dobrodružství.Strávíme spolu okamžiky, kdy sháním pohledy, sháním známky, lovím v notýsku tvou adresu, píšu ti, jak se zrovna mám, lepím známku a pak se snažím najít schránku a modlím se, abych pohled nehodila někam blbě.
Budeš mít doma malou připomínku toho, že sny se mají plnit a když se chce, tak to jde.
Čeká tě napjaté očekávání a stepování den co den u schránky. Nevím, kdy přesně ti pohled pošlu, někdy během mého putování. Takže i tebe čeká malé dobrodružství, každodenní číhání na pošťáka.
A já si za drobný příspěvek od tebe k tomu pohledu koupím třeba zmrzku 😊 Díky!
O kolik si za pohled říkám? O 179 Kč.
Hele a není to za jednu blbou pohlednici nějak hodně?
Hele není 🙂
Pohledy už dneska nejsou za čtyři kačky a známky za tři pade už se taky koupit nedají. Chvíli mi zabere pohledy sehnat, napsat, poslat.
Ale bude to báječné zpestření pro nás oba. Já si užiju legraci při vybírání pohlednic, moje holčičky poctivě oblíznou známky a ty budeš mít milou památku navždy doma. A těch pár korun, co zbyde? Za ně si koupím cestou něco dobrého, výdej energie bude velký, hlad taky, každý pytlík oříšků bude malou hostinou. Tak díky, že mě na ni pozveš!
Možná si myslíš…
„Nebylo by lepší mi poslat pohled elektronicky?“ Ale kuš, to by se ztratilo celé to kouzlo!
„Dneska se ještě posílají pohledy?“ Já myslím, že už moc ne. Ale je to velká škoda. Je to krásný způsob, jak vzít s sebou na cesty své kamarády, rodinu, známé. Jak jim předat kousek toho příjemného, co tam někde daleko za hranicemi prožíváme.
„A slibuješ, že ten pohled fakt přijde?“ Za sebe můžu slíbit, že pro to udělám všechno. Pohledy seženu, známky koupím, adresy poctivě napíšu, doplním milým, vtipným vzkazem. Za služby německé/polské/české pošty ručit nemůžu. Ale víš co? Kdyby ti pohled nepřišel ani po té, co už budu doma, ozvi se. Pošlu ti nový. Sice už z domova, ale nabitý zážitky z cest. To by bylo fér, ne?
„Pošleš mi pohled i někam mimo Česko?“ V rámci Evropy to není problém, v objednávce jednoduše vyplň adresu kdekoliv po Evropě. Pokud jsi někde dál, napiš mi mail na eliskacoradachodi@gmail.com a domluvíme se.
„Můžu nechat poslat pohled i mámě, bráchovi nebo kamarádce?“ Jasně! Pohled pošlu na tu adresu a jméno, které bude vyplněné v objednávce. Chceš-li nechat poslat pohled někomu jinému, vyplň do objednávky jeho údaje, jen svůj mail, ať můžeš provést platbu. Obdarovaný tak nebude nic tušit a objeví ve schránce pohlednici.
„Holka, tvoje příběhy mě baví, chci tě podpořit víc, můžu si těch pohledů nakoupit víc?“ No jéje, určitě ano! V objednávce můžeš navolit množství pohledů a bude-li jich v jedné objednávce více, pošlu ti je z různých míst, s různým textem a ty tak můžeš mít sérii vzkazů na pokračování. Bude mi to velkou radostí!!!
Pohled ode mě bude možné si koupit před tím, než na cestu vyrazím, ale i po té, co už budu putovat. Pohledy budu posílat v takovém pořadí, jak budou objednané, ale pošlu poctivě všechny. Deadlinem pro objednání tak bude poslední den mého putování.
Na cestu vyrážím 1.6.2023 a vracím se… já vlastně nevím. Dopředu to nevím. Ale budeš-li mou cestu sledovat na mých sociálních sítích, rychle poznáš, že už se blížíme do finiše a že bude konec i pohlednicového dobrodružství.
Ale pokud o pohled ode mě stojíš, neváhej a objednej si ho už teď!