O princezně se smradlavýma nohama

Bylo kdysi jedno malé království, kde žili král s královnou a měli jedinou dceru, princeznu Cukřenku. Svou dcerku velice milovali, možná někdy až moc a dopřávali jí, všechno, na co si ukázala. Princezna si žila jako v bavlnce, ale také musela pilně studovat. Zpěv, tanec, tak jako každá princezna, ale také historii, politologii, zeměpis. Však byla jedinou dědičkou trůnu a bylo jasné, že spolu se svým budoucím mužem, některým z princů z okolních království, bude vládnout celé zemi.

A to bylo něco, co její rodiče trápilo a rmoutilo. Totiž, že si princezna toho potřebného ženicha nenajde. Byla moc hezká (podle jejich mínění), velmi chytrá, ladně se pohybovala, byla ke všem milá. Ale strašně jí od určitého věku smrděly nohy. Ale tak strašně, že se s ní po pár hodinách nedalo vydržet v místnosti.   Celý zámek si o tom povídal, princezna musela mít několik komorných, aby se u ní střídaly a neomdlévaly smrady. Nejhorší to bylo za horkých letních dní a co teprve před bouřkou. To byl smrad, že by jeden pad.

Neměla to od malinka, tenhle svůj problémek. Začalo to někdy ve čtrnácti letech, tedy v době, kdy už rodiče toho správného ženicha začínali hledat. A do toho tato pohroma. Uspořádali pár bálů, to ano, ale o princeznu velký zájem nebyl.

Co léčitelů, mastičkářů a voňavkářů se v zámku vystřídalo. Nosili masti, vykuřovadla, obklady, byliny. Nepomáhalo vůbec nic. Ani střevíčky z té nejjemnější kůže a punčochy z nejvzácnějšího hedvábí. Sem tam některý z ranhojičů navrhoval i různá dietní opatření, ale to se se zlou potázal. Princezna ho pak okamžitě vyhnala ze zámku, jídlo bylo její zamilované a nikdo ji nemohl donutit jíst něco jiného než její oblíbené pochoutky.

A pak, to už bylo Cukřence dvacet dva let, což je na takovou princeznu vysoký věk a na vdávání je téměř pozdě, do království zavítal věhlasný mudrc Salvini. Byl to velmi zcestovalý muž, povoláním lékař a vědělo se o něm, že umí léčit i beznadějné případy a jeho tým umí dělat i operace, což bylo tehdy naprosto nevídané a neslýchané. Zrovna se vracel ze studijního pobytu z daleké Persie a v království si přál nějaký čas odpočívat a věnovat se sběru místních bylin.

Pan král ho nechal samozřejmě okamžitě povolat do zámku a nesmírně se styděl, když žádal takového odborníka světového formátu, aby princeznu prohlédl s tak delikátním problémem. Ale Salvini pana krále ujistil, že stud není na místě, je lékař, je tedy zvyklý na ledacos a zdravotní problém si žádá ošetření, to je jasné.

Zrovna experimentoval s různým využitím levandule a tak si k princezně donesl levandulovou tinkturu, mast i čaj a myslel, že ji touto aromatickou bylinou vyléčí.

Přišel do jejích komnat, které byly pečlivě větrané a provoněné květinami, ale zápach byl stejně lehce cítit. A pak doktor zbystřil. Ten zápach znal. Ale ne od princezen, ale spíš od raněných vojáků ze zákopu. Překvapeně princeznu pozdravil, podivil se jejímu vzhledu a požádal ji, ať si svlékne punčochy a střevíce.

Cukřenka se vyděsila a odmítla, za poslední roky její nohy neviděl nikdo! Tu mudrc zbystřil a začal se princezny vyptávat. Ale ne na její nohy, ale na to, co ráda jí. A to se princezna rozpovídala ráda. Jaké fantastické dortíky se u nich pečou, jaké vybrané smažené pochoutky si dopřává, třeba ještěrčí ocásky máčené v soli a na oleji dlouze pražené, zná to pan doktor?

Ještěrčí ocásky Salvini pravda nikdy nejedl, z to začínal tušit, odkud vítr vane. Přátelsky princeznu poplácal po rameni a zeptal se přímo, zda má na nohách nějaké boláky či dokonce velké rány. Cukřenka se na něj chvíli dívala a pak se rozplakala. Zahanbeně si nechala svléknout boty i punčochy a pak doktor spatřil ty nejpříšernější neléčené bércové vředy, takové, s jakými se nikdy nesetkal.

Neudržel se a zděšením vykřiknul.

A pak uplakané nešťastné princezně vysvětlil, že původem jejího smradu jsou tyto boláky, vředy. A jejich příčinou je její silná nadváha a evidentně cukrovka. Princezna se chtěla silně urazit, ale mudrc Salvini si nebral servítek, princezně jasně řekl, že pokud okamžitě nezmění životosprávu, do pár let je mrtvá. Cukřenka se styděla, nechtěla poslouchat, ale v hloubi duše věděla, že má Salvini pravdu a ona sama to už dávno tušila. Však byla sečtělá a studovaná.

Věhlasný mudrc si nechal zavolat i pana krále s královnou, vysvětlil jim naprosto bez příkras, co se s princeznou děje a navrhl okamžitá dietní opatření. I královští manželé se nejprve urazili. Taková hanlivá slova na adresu princezny? Že moc jí? Že jí špatně? Že se musí občas proběhnout po zahradě?

Pan král chtěl nechat Salviniho zavřít do sklepení a zmrskat ho, za tu drzost. Ale tu zasáhla sama princezna. Povzdechla, že ten moudrý muž má pravdu a ona že chce následovat jeho doporučení.

A tak se mudrc usadil na nějaký čas v zámku a dohlížel na nové stravovací návyky princezny Cukřenky. A princezna se místo dortů učila jíst zeleninu, místo smažených přesolených ještěrčích ocásků ty na páře a s čerstvými bylinkami. Učila se chodit denně ven a časem se učila i cvičit a pěstovat různé tělesné aktivity. Vředy jí každý den ošetřovali, čistili a pila mnohé léčivé byliny.

První týdny princezna trpěla, byla náladová, naštvaná, křičela, vztekala se. Postupně si ale zvykla na nový režim a když po třech měsících viděla, že hubne před očima, rány se jí začínají zatahovat a za půl roku už žádná nebyla otevřená a smradlavá, začal být nesmírně vděčná. Salvinimu za jeho pomoc a rady i sobě, že překonala svou pýchu a nenechala ho zmrskat.

Lékař zůstal na zámku rok. Princezna Cukřenka prošla obrovskou proměnou, švadleny jí nestačily přešívat šaty, příšerný smrad byl minulostí a milá princezna začala objevovat i jiné radosti než hory jídla. Náhle si uvědomila, jak moc touží po lásce. Po nějakém princi.

Nastal čas po dlouhé pauze uspořádat velký bál a tam k velké radosti královských rodičů, byl o princeznu konečně velký zájem. Mladí princové, hrabata i knížata Cukřenku s radostí brali do kola a princezna protančila celou noc. Zamilovat se ale nestihla a tak prosila rodiče, ať jednotlivé mladíky zvou k nim na návštěvu, že si přeje si s nimi v klidu popovídat, projet se na koni, vyrazit na procházku. Nedokáže si na jediném rušném plese vybrat manžela.

A tak měla po celý další rok stálou pánskou společnost. A ten pravý se opravdu našel. Princ Patizon z Království květákových polí jí naprosto učaroval. Byl to vášnivý pěstitel všelijaké zeleniny a ovoce. Křížil mezi sebou různé druhy a měl fantastické botanické znalosti. A vypěstovanou zeleninu uměl i báječně zpracovat v kuchyni! Princezna se zamilovala až po uši, s Patizonem na královských zahradách okamžitě založili různé záhony, nechali postavit skleníky a Patizon poslal domů pro různá semínka, řízky a odnože.

A během pár týdnů požádal o princezninu ruku a brzy se slavila slavná velká svatba. A do manželství se princezna rozhodla vstoupit s novým jménem. Už nechtěla být Cukřenka, stala se Cuketkou. S Patizonem pak vypěstovali mnoho nových odrůd, v království zavedli povinnou konzumaci zeleniny třikrát denně, když je napadlo jedno sousední knížectví, zvládli nápor dobyvatelského vojska odrazit salvou shnilých rajčat silně napadených bramborovou plísní, která ten rok zasáhla celou zahradu. Zelenina jim také pomohla překonat morovou epidemii, která se přes zemi prohnala o pár let později. A ptáte se jestli měli také děti? A to víte že měli. 13 dětí. A ani jedno z nich nemělo cukrovku, ani mu nesmrděly nohy.