Letos na podzim jsme vyrazili s naším Busíkem (Volkswagen T3, rok narození 1982) na dvoutýdenní okružní jízdu po Balkánu. Co jsme viděli, zažili, kde se nám líbilo, co jsme jedli, kde nejvíc pršelo, kde jsme se ohřáli a kolik to všechno stálo, to všechno jsem pro vás sepsala v následujících řádcích… Jak jsme vybírali trasu Hlavním cílem …
Obytkou na Balkán (Srbsko, Severní Makedonie, Albánie, Černá Hora) Pokračovat ve čtení »
Tři roky po sobě figurovaly na jaře naše „velké cesty“ – dlouhé pěší pouti. Letos ne, z vícero důvodů. Ale malou dámskou jízdu, naši tradici? Tu jsme nemohly vynechat. Čas jen pro nás, chození, nekonečné vyprávění pohádek vymýšlených z fleku, svačinky, zmrzka a prázdninová pohoda. Žádnou cestu nikdy nevymýšlím, každá si mě vždycky sama najde. …
Dámská jízda Busíkem: 5 dní v Alpách sama s dětmi Pokračovat ve čtení »
O tom, že si někam sama vyrazím, jsem snila už od prosince. Původně jsem si myslela na Velikonoce, ale to by bylo moc na sílu vzhledem k výstavbě Medové tmy i k plánovaným jarním akcím. A navíc jsem tehdy neměla vůbec fyzičku, tedy tu chodící. Jednodenní výlet na Velikonoční pondělí mě úplně odrovnal, a to …
Třídenní cesta po hřebenech Krkonoš i k sobě samé Pokračovat ve čtení »
Jezení či nejezení masa je pro mě otázkou snad od dětství, tedy určitě už od dětství. A protože vím, že to je věc, kterou řeší nějakým způsobem mnoho z nás, ráda bych se podělila o svůj příběh. Jsem tedy vegetarián nebo ne?
Už pár dní sdílím na svých sociálních sítích svůj běhací adventní kalendář. Mohlo by se zdát, že jsem nějaká zdatná běžkyně, ale tohle zdání rychle zmizí, když se podíváte na mou kilometráž a tempo. Nejsem zdatná běžkyně. Nejsem ani běžkyně. Já jenom běh miluju. Ale je to láska divoká. Nemůžeme být ani spolu, ani bez …
Ahoj, jmenuju se Eliška, jsem maminkou dvou holčiček, pětileté Barušky a tříleté Anežky. A spolu s nimi jsem během mateřské dovolené vyrazila na tři velké pěší pouti. Napříč Českem od jihu k severu. Z Čech až k polskému Baltu. Slovensko-maďarskou cestu. Co nám naše pěší pouti daly? Má celé tohle moje konání nějaký odkaz do budoucna? Půjdeme zase …
Bylo kdysi jedno malé království, kde žili král s královnou a měli jedinou dceru, princeznu Cukřenku. Svou dcerku velice milovali, možná někdy až moc a dopřávali jí, všechno, na co si ukázala. Princezna si žila jako v bavlnce, ale také musela pilně studovat. Zpěv, tanec, tak jako každá princezna, ale také historii, politologii, zeměpis. Však byla jedinou …
V jedné továrně, kdesi v západních Čechách, montovali dohromady vlaky. Mašiny i vagóny, elektrické i motoráčky. Sjížděly a slétaly se sem díly vyrobené po celém světě a tady je parta zručných mechaniků skládala dohromady a vyrobené vláčky se zde také důkladně testovaly a zažívaly své první jízdy. Mašinka, o níž je tento příběh, byla smontovaná během jednoho …
Při skládání výbavy na letošní cestu jsem samozřejmě vycházela ze zkušeností obou minulých putování. Osvědčené šlo s námi znovu, to co se neosvědčilo, mělo být nahrazeno, ale z části nebylo… Dlouho před cestou jsem váhala, zda nepořídit nový stan a spacák pro sebe. Nepořídila jsem ani jedno, stan jsme zvládly, ale spacák jsem si nový koupila hned …
Co jsme si nesly/vezly na náš SK-HU trip Pokračovat ve čtení »
Tuhle pohádku jsem si nevymyslela. Tu mi vyprávěl taťka, když jsem byla malá. Já jsem ji jen lehce vytunila a svého času byla Baruščina nejoblíbenější…. Bylo jednou jedno malé štěňátko. Bylo to tuze šikovné štěňátko a umělo všechno, co má takové štěně umět. Skákat, hopsat, honit motýly a sousedovic kotě, zahrabávat kosti, okusovat boty, zkrátka …
Byl jednou jeden kurník. A v tom kurníku se ze slepičky vykutálelo vejce. Jen vykouklo na svět, už se ptalo ostatních: „Kde to jsem? A co se mnou bude dál?“ Ostatní vejce v kurníku mu vysvětlila, že je vejce, že ho panímáma sebere, uloží do lednice a brzy z něj uvaří něco dobrého. K obědu, k večeři nebo z něj třeba …
„Jak to budeš dělat, až nebudete jezdit s kočárkem?“ Takových dotazů už jsem dostala za dobu, co píšu o svém chození s dětmi, hodně. Vždycky jsem nad tím mávla rukou. Copak já vím? Moje aktuální realita je kočárková a co bude za rok, za dva, netuším. A teď už se mi ty odpovědi rýsují. Jestli jsem si …
Potřetí a naposledy? Je to konec našich velkých cest? Pokračovat ve čtení »
Dneska si dovolím hodně intimní vyprávění, ale já věřím, že taková sdílení jsou léčivá. Pro mě, když to píšu, urovnávám si myšlenky a doprožívám emoce i pro toho, kdo si zrovna něco takového potřebuje přečíst. Věděla jsem, že rok Draka, který letos máme, bude u nás opravdu jízda. Koupili jsme stařičký dům a postupně ho rekonstruujeme …
Co mi přišlo říct rapé, bolavá noha a bulka v prsu… Pokračovat ve čtení »
Na letošní zimu jsme vůbec neměli v plánu někam letět, už vůbec jsme neměli v plánu letět na Tenerife. A půjčit si tam obytné auto? Naprosté sci-fi mimo naše finanční možnosti. A přesto se to všechno stalo, bylo to fantastické a nezapomenutelné. Když se podívám nazpátek, jen žasnu, jak pro nás bylo všechno krásně připravené a stačilo …
O téhle 3715 metrů vysoké sopce jsem se dozvěděla poprvé na podzim 2018, kdy jsem zdolala Jebel Toubkal, namlsala se vysokých kopců a zatoužila po dalších. Hledala jsem tehdy kopce, na které se dá vylézt jen obyčejnou chůzí, tedy bez nutnosti horolezeckého vybavení a umu. Tehdy jsem poprvé zatoužila podívat se na Tenerife a tomuhle …
Jak jsem zdolala Pico del Teide (a jak se Pico pokusilo udolat mě) Pokračovat ve čtení »
Nedávno jsem s vámi sdílela svá rána. Jak vstávám brzy, jak mě tenhle ranní čas baví. A dostala jsem xy komentářů, že vy takhle brzy nevstanete atd. Když se řekne A, mělo by se říct i B. Abych mohla vstávat v 5 ráno a svěží vyskakovat z postele, musím si jít zákonitě brzy lehnout a dobře se vyspat. …
Za poslední roky jsem v sobě značně přerovnala svou představu o Vánocích, jejich prožívání a slavení. Z třídenní válečky a lehkého obžerství jsme přešli na celoprosincové nasávání atmosféry a nesmírně si celý tenhle čas užíváme. Vzala jsem si nejrůznější zvyky a tradice, které se mi líbí a co mě nebere, tak jsem zkrátka nechala být. Kdy se …
Dneska bych vám chtěla vyprávět příběh, který je starý už sedm let. Dlouhých sedm let uplynulo a pro mě jsou ty vzpomínky stále živé. A o čem to dnes bude? Co se všechno může stát, když se vám splní velký sen. Jak moc to může stát za prd a jak moc mě to převálcovalo, dokud …
Od chvíle, kdy jsme se s Busíkem vrátili z Bosny (o tom si můžete přečíst TADY) , jsme jen prostě a jednoduše doma. Pohár mojí touhy po dobrodružství je pro letošní rok naplněný po okraj. S holčičkama jsme letos navštívili 9 zemí, spali pod stanem, v Busíku, v pronajatém bytě, v karavanu… Nachodili stovky kilometrů, ochutnali nadmořské výšky i …
A vy jste celý podzim doma? Nenudíte se? Pokračovat ve čtení »
Vyhrát Maminku roku. To zní krásně, že? Možná jste viděli přímý přenos z galavečera, viděli jste mě v šatech, nalíčenou, načesanou, jak přebírám ocenění. To vypadalo všechno krásně, dojemně a taky to krásné a dojemné bylo. Ale co všechno bylo za tím? Co se všechno odehrálo, aby tenhle okamžik mohl nastat? Možná teď doufáte v popis nějakých pikantností …
O Mamince roku – do hloubky a bez pozlátka Pokračovat ve čtení »
Když jsem byla malá, představovala jsem si dospěláka jako někoho, kdo chodí do kanceláře a kouří. A má děti a vaří. Takhle jsem si hrály se sestřenkou. Že jsme dvě dospělé ségry, máme děti (panenky), chodíme do kanceláře (vedlejší místnosti), kde máme cestovku (mraky prospektů různých cestovek), hodně píšeme a razítkujeme a v mezičase kouříme (koušeme …
Plán na letošní září jsme měli jasně daný už od loňské dovolené v Alpách. Chtěli jsme s karavanem znovu do Alp, do rakouských a pak někam k moři. Jenže do tohoto jasného plánu nám hodil vidle Busík. Když se objevil v našem životě, bylo jasné, že všechno bude jinak. To není auto, které si postavíme …
S Busíkem do Bosny a po pobřeží zase zpátky Pokračovat ve čtení »
Březen 2011 Sedím v malém panelákovém 1+kk v pražských Ďáblicích a dusím se. Nezaskočil mi rohlík ani kost z ryby. Ale přesto se dusím. Sedím na válendě, z boku pozoruju Honzu, jak zuřivě na kompu střílí zombíky a chce se mi řvát. Co je tohle za podělanou neděli? Do jedný odpoledne chrápal, když se milostivě vzbudil, tak jsem ho …
Miluju balit si batoh a vyrážet z domova pryč. Ale taky miluju návraty, vybalování a nadšené vrhání se na péči o zahrádku. Jde to vůbec skloubit? Vášeň pro cestování i touhu sklízet vlastní zeleninu? Nevylučuje se to vzájemně? Nejprve si ujasníme dva základní pojmy: Cestování. V mém případě se nejedná o žádné světoběžnictví, ale o prostý fakt, …
Cestování versus zahradničení. Můžu mít oboje? Pokračovat ve čtení »
Vybavení na cestu, kolik čeho jsme měly, co jsme využily, co nám chybělo… na to všechno se mě hojně ptáte. Seznam našeho vybavení najdete v tomto článku a teď bych se chtěla k jednotlivým kategoriím vrátit a zhodnotit si, jak nám to všechno vyhovovalo/ nevyhovovalo. Kočárek Hlavním hrdinou naší cesty byl bezesporu náš kočárek TFK Velo. (O …
Pěšky k Baltu – co jsme měly s sebou a jak se to osvědčilo Pokračovat ve čtení »
Za devatero horami a devatero řekami narodila se malinká hopsakoule. Barevná, zářivá, gumová, hopsající, tak jak to má být. Ale tahle hopsakoule se narodila mezi samé sirky v krabičce. A sirky k ní přistupovaly také jako k sirce. Pro hopsakouli byla připravená krabička se škrtátkem a do téhle krabičky bylo potřeba hopsakouli nacpat. Jenže kulatý tvar hopsakoule a …
Kterak hopsakoule zjistila, že není sirkou Pokračovat ve čtení »
Postupně začínám tvořit seznam nezbytného vybavení na naši pěší pouť k Baltu. Hodně vycházím z loňské cesty napříč Českem. Vím, co jsem potřebovala, co bylo navíc, co mi chybělo. Malinko jsem zapracovala na materiálech, oblečení jsem odlehčila, minimalizuju množství bavlněných věcí, které dlouho schnou. Přibylo pár kousků z merina a nějaké funkční sportovní věci. Přibyla nám spací výbava, …
Proč jsem se dobrovolně rozhodla nějaký čas nejíst? Co mě k tomu vedlo? Co jsem si od toho slibovala? Jaké to bylo? Co mi to přineslo? O tom všem bych vám dneska chtěla vyprávět. Pamatujete si na moji lednovou cukrovou odvykačku? Sdílela jsem ji s vámi na sítích. Nešlo tehdy tak úplně o nějakou úpravu …
Jak jsem se spustila (vlastně způstila) Pokračovat ve čtení »
Dneska ještě zůstaneme u kočárkového tématu. V minulém článku jsem s vámi zazpomínala, jak jsem vybírala první kočárek pro své první miminko, pokud jste se ještě nad mými útrapami nezasmáli, můžete tady. Ale dneska se budeme zcela seriózně bavit o výběru mého druhého kočárku. Často se na mě totiž obracíte s otázkou, jaký si vybrat …
Dnes bych vám ráda naservírovala text starý rovné čtyři roky. A jak je starý, tak je dobrý, vtipný, dokonce bych řekla třeskutě vtipný 🙂 Moje psací choutky ze mě bublaly od chvíle, kdy jsem se naučila abecedu. Ale co jsem napsala, to jsem nikdy nijak nepoužila. Veršovánky, povídky, deníčky, pokusy o založení blogu. Vždycky to …
Celý život jsem měla zafixováno, že ven se chodí, když je hezky. A když prší, sněží, je nevlídno, tak je člověk zkrátka doma. Však pasivní zábavy bylo doma dostatek, knížky, filmy, takovéto povalováníčko alias gaučing. První podzim a zima na mateřské dovolené mi rychle ukázaly, že teď bude všechno jinak. První dcerka (ostatně i druhá) …
Dnes se příliš nerozepíšu, nýbrž nechám mluvit své minulé já. Mám pro vás rozhovor se mnou, který vznikl v červnu 2022, nedlouho poté, co jsem se vrátila ze své pouti napříč Českem. Povídá si se mnou Věrka Švach, moje tehdejší koučka, mentorka, jak chcete. Výstižnější je možná slovo průvodkyně. Ano, provedla mě velkou částí loňského …
Jestli mi v rámci našeho španělského pobytu něco moc a moc chybělo, byl to náš kočárek. Kdybych si tuhle větu po sobě přečetla před třemi lety, ťukala bych si na čelo. Byla jsem kočárková odpůrkyně. Barušku jsem pouze nosila, na kočárek se nám prášilo v garáži a kamkoliv s ním chodit mi přišlo obtěžující. Překážel, neprojel, nevešel se tam a tam…. Ha ha ha, o další rok později jsem kupovala monstrózní dvoukočár, sklapla patky a stala jsem se jeho věrnou fanynkou.
Výlet na Gibraltar plný údivu, překvapení a krásných výhledů Navštívit Gibraltar, britské území na výspě Španělska, bylo jedno z hlavních lákadel naší španělské dovolené. Dětem jsme slibovali opičky, já jsem toužila po fish and chips (jako fakt se to jí z novin? – dozvíte se na konci pořadu 🙂 ), byli jsme zvědaví, jestli fakt …
Donedávna byl útěk z české zimy někam za teplem v mých očích výsadou celebrit a nutností byl mnohahodinový let kamsi do Karibiku. Zkrátka něco nedosažitelného, co se normálního smrtelníka netýká. To se změnilo před dvěma lety, kdy mě celý prosinec sužovaly těhotenské nevolnosti a trudomyslnosti a já jsem potřebovala slunce a vzduch. I když svět …
V zimě k moři? Tak to je luxus… nebo ne? Pokračovat ve čtení »
Mít svůj web, svůj blog, to byl můj letitý sen. Proběhla už celá řádka pokusů si nějaký blog založit. Vždycky to dopadlo stejně, skončila jsem na otázkách: „Kdo to bude číst?“ a „Co tam mám jako psát na pravidelné bázi?“ Chtěla jsem psát, ale neměla jsem o čem, neměla jsem co říct. Všechno se změnilo …