Při skládání výbavy na letošní cestu jsem samozřejmě vycházela ze zkušeností obou minulých putování. Osvědčené šlo s námi znovu, to co se neosvědčilo, mělo být nahrazeno, ale z části nebylo…
Dlouho před cestou jsem váhala, zda nepořídit nový stan a spacák pro sebe. Nepořídila jsem ani jedno, stan jsme zvládly, ale spacák jsem si nový koupila hned po návratu, na tábory a další výpravy. Ten můj byl hodně slabý (komfortní teplota 10 stupňů je během noci, kdy jsou sotva tři stupně zkrátka málo) a já jsem toužila se moci pořádně zachumlat (ač se považuju za dosti otužilou).
Ale pojďme to vzít popořadě…
V hlavní roli… kočárkovozík
Už třetí cestu jsme absolvovaly s naším milovaným TFK Velo. Už když jsem tenhle kočárek kupovala, těhotná a s batoletem za ruku, první, co mě napadlo při pohledu dovnitř bylo „pod ty sedačky by se báječně vešly spacáky“.
Nakonec spacáky vozíme pod nohama a pod sedačkou jídlo, ale už tehdy mě ohromil ten velký úložný prostor, jehož potenciál jsem už mockrát využila.
Na letošní cestu nám z TFK poslali novou generaci Vela (za což moc děkujeme), takže jsem ho důkladně prověřily.
Naložily až po okraj (a doporučené maximální zatížení jsme samozřejmě pořádně přešvihly) a jestli letošní cesta o něčem byla, tak o testování toho, co se dá s kočárkem zvládnout. Co projede kočárek (možné i nemožné), co dokážu já vystoupat (naprosto jsem překonala svoji představu, co může taková máma jako já zvládnout… když jsem rvala kočár skoro po kolmé stěně, obě děti spaly, takže nemohly vystoupit a já balancovala na špičkách nohou, achillovky téměř k prasknutí….).
Ale zpátky k výbavě. V kočárku se samozřejmě vezly především děti. Pod sedačkou měly vaření a suché zásoby potravin. Pod nohama potom spacáky, stan přivázaný u nohou a karimatky po bocích. Upevnění jsem provedla jen obyčejným provázkem, žádný technologický zázrak nebyl při tom využit.
V zadní kapse se už tradičně vezl nočník a láhve s vodou. Plně naložený kočárek s dětmi mohl mít cca lehce přes 60 kg. Vážím stejně, takže do kopce i z kopce to byl rovnocenný soupeř. A stejně jsem vždycky vyhrála. A jen dodám, že bez ruční brzdy si to fakt neumím představit.
Zavazadla
- Batoh Montane Trailblazer 30
- Kočárková taška Skiphop
- Obří igelitový pytel
- 2 látkové pytlíky na hračky
- žebrákova igelitka 🙂
Batoh Montane je u mě nový a vyloženě jsme se skamarádily, byla to dobrá volba. Je lehký, prostorný, moc oceňuju malé kapsičky na popruzích, kde měl své bydliště telefon a peněženka. V batohu jsem měla sbalené veškeré oblečení, hygienu a lékárničku. Na zádech jsem tak nesla minimální zátěž a když nějaké dítko šlo, batoh se vždycky vezl.
Kočárková taška nás provází už od první jízdy, na cestě jsem v ní měla všechno to, co jsem chtěla mít po ruce. Jídlo, kapesníky, nabíječku…
Zmínit musím i velký igelitový pytel (ve kterém nám přišel kočárek :D), který jsem použila na nastupování do vlaku na všechny věci, které se jinak vezly v kočárku a na kočárku. A byl to dobrý tah, protože jinak bych měla hned několik malých balíčků (spacáky,karimatky, stan, dva pytle s jídlem a vařením…) a musela bych jít několikrát. Pytel pojal všechno. Původně jsem ho chtěla v Košicích vyhodit, ale nakonec s námi absolvoval celou trasu a ocenila jsem ho při návratu opět ve vlaku.
2 látkové pytlíčky měly holčičky na svoje hračky a drobnosti. Každá tam měla čtyři malé panenky a nějaké příslušenství k nim. V případě Barušky se to ale zvrhlo, když si nechala igelitku od jednoho nákupu a začala tam hromadit různé poklady z řady přírodnin i odpadků a vozila si tak na klíně velkou žebrákovu igelitku.
Spaní
- Stan Easycamp Energy 200
- 2x karimatka ZigZag Slumber W
- Spacák Decathlon (pro mě)
- 2x spacák Boll patrol (holčičky)
- Tyvek plachta
Spací výbava zůstala od loňska nezměněná. Karimatky se moc osvědčily a stále mě překvapuje, jak moc pohodlné tyhle pěnové skládačky jsou. Holčiček spacákům nemám co vytknout, zato ten můj je prostě tenký a je v něm zima. V době psaní tohoto textu už byl nemilosrdně nahrazen teplejším kolegou.
Stan byl loňské fiasko – praskaly nám tyčky a ráno se měnil v mokrý igelit. Tyčky nám na reklamaci vyměnily, a vzhledem k tomu, že jsme na letošní cestě nečekaly taková tepla jako loni, šel s námi znovu. Posloužil a to je hlavní. Do budoucna budu shánět větší, lehčí a prodyšnější. Pár tipů už mám, ale ještě musím zjistit, jestli mi v bance dají na stan hypotéku 😊
A poslední součást spacího setu je tyvek plachta. Původně jsem ji loni pořídila s představou takového přístřešku, který vytvořím mezi stanem a kočárkem. Neudělala jsem ho ani jednou, ale tyvek plachta měla hned tři jiná využití:
- Přes den sloužila jako ochrana spacáků před politím apod. Složená se vozila holčičkám pod nohama. To se moc osvědčilo i při nastupování do kočárku s mokrýma botama apod.
- Večer a ráno sloužila jako podlážka před stanem, kde jsme se oblékaly, obouvaly a tak.
- A v případě hrozícího deště jsem do ní na noc balila kočárek jako do do druhé pláštěnky. Zároveň to fungovalo jako ochrana proti odcizení, protože plachta byla zavázaná ke kolečkům a sebemenší pohyb vyvolal velmi hlasité šustění 😊
Oblečení - Eliška
- Kraťasy (Decathlon)
- Legíny (Lelosi)
- 2x bambusové tílko (Dupeto)
- Flanelka (Astré people)
- Triko s dl.rukávem směs merino a syntetika (Sensor)
- Softshellka (Hannah)
- 3x ponožky (dárek od táty, různé běžecké a turistické)
- 3x kalhotky (obyčejná bavlněná tanga, nic spešl)
- Boty (Saltic outdoor flat)
Já jsem ve své chodící výbavě udělala drobné změny. Tentokrát jsem nešla v sukni, ale pořídila jsem si kraťasy a tričko z merina jsem nahradila bambusovými tílky. Byla jsem moc spokojená. Spala jsem v legínách a tričku s dlouhým rukávem, oba kusy byly zároveň připravené stát se denním oblečením v případě chladu (nebylo potřeba). Boty se mnou šly už druhý rok – Saltic outdoor flat, jen jsem si nechala vyměnit prošlapanou podrážku a letos jsem je vytunila běžeckou vložkou pro vyměkčení došlapu. Kdo jste sledoval naše loňské putování, víte, že dlouhé rovné úseky po asfaltu mi zadělaly na trable s chodidly a lýtky, takže jsem letos zkusila na delší trasy vyměkčit došlap vložkou a rozhodně se to osvědčilo. Flanelka byla takovým luxusním kouskem navíc, ale já ji miluju a prostě musela jít s nám
Oblečení - Baruška a Anežka
- 2x šaty (Dupeto)
- 2x merino triko s dl.rukávem (jedno na spaní, jedno místo mikiny)
- 2x bavlněné legíny
- 1x tričko
- softshellové kalhoty (Dupeto)
- větrovka (no name, sekáč)
- 3x kalhotky
- 3x ponožky
- kožené celoročky
Co se týče oblečení holčiček, letos jsem šla cestou „hlavně ať na tom není vidět špína“, abychom nebyly všude za trhany a špindíry jako loni 😀 A povedlo se. Holky odchodily celou cestu v šatech od Dupeta, jejichž vzor skryl všechny fleky od kaše, písku, hlíny, trávy, zkrátka holky byly za princezny celou cestu. Množství oblečení bohatě stačilo, přepírala jsem cca obden. Botky jsem před cestou řádně promastila, vodu nepropustily a když bylo teplo, holčičky se zkrátka zuly. S jedním párem bot chodíme od začátku a vždycky stačily. Kožená botka (i ta moje) zvládla všechnu ranní mokrou trávu atd.
Hygiena
- 3x kartáček
- malinká pasta
- 2x rychleschnoucí ručník
- futrál na čočky + roztok
- krém na obličej
- krém na tělo
- Alpa v rozprašovači
- opalovací krém
- zrcátko, pinzeta a žiletka (no a co 🙂 )
- kousek mýdla, tuhého šamponu a kondicionéru
- bambucké máslo s propolisem
- deodorant
- skládací nočník (Buubla)
- 2x látková plena (bryndák, hadr na všechno)
K tomu snad ani není co dodat. Vypíchla bych snad jen Alpu v rozprašovači, která je skvělá na unavený nohy a na rozdíl od různých větrových mastí, krémů a gelů ji pak není potřeba smývat z rukou, což při nedostatku vody může být trochu problém.
Lékárnička
- živočišné uhlí
- paralen
- propolisová tinktura
- lipozomální vitamín c
- hořčík biscyglinát
- obrázkové náplasti
- céčko v šumáku
Tentokrát jsem nepodcenila doping a poctivě jsem brala denně hořčík, majíc na paměti křeče z roku minulého. Holčičkám i sobě jsem každý den dělala nápoj zvaný „šumi šumi“. Do lahve jsem hodila do vody kousek rozpustného šumivého céčka (pro chuť a pro efekt), pipetu propolisu a půl kapsle lipozomálního céčka. Tím jsem se nás snažila držet v kondici. Bohužel letos přišlo na řadu hojně i živočišné uhlí, ale myslím, že nepomohlo vůbec ničemu, jen jsme ty poblitý věci měly černý….
Elektronika + zábava + ostatní drobnosti
- telefon + nabíječka
- hodinky + nabíječka
- power banka
- chytrá tužka smartpen + blok
- několik Čtyřlístků
- selfie tyčka/stativ
- 2x pytlík s hračkami
- sluchátka
- čelovka
- jehla + nit
- opravný sprej na kola
- zámek na kolo
- peníze, doklady, pojištění, platební karta
- jízdenky na vlak
- itinerář cesty
Selfie tyčku už nikdy nikam neberu. Chtěla jsem ji používat jako stativ, abychom měly i jiné fotky než selfíčka a kočár zezadu na milion způsobů, ale mě to štelování se na fotku zoufale nebaví a tak máme ze stativu jednu jedinou a selfie tyčka byla jen mrtvá váha.
Chytrou tužku jsem si pořídila na psaní cestovního deníku, abych ho nemusela cvakat do mobilu. Stále jsem se ještě nerozhodla, zda je to to pravé ořechové. Fajn bylo, že jsem mohla psát deník před dětmi (třeba na hřišti nebo navečer v kempu) a neviděly mě s mobilem. Ovšem já škrábu jako kocour a ne všechno tužka správně přepíše, takže jsem text musela v telefonu stejně nakonec upravovat… no ještě si to promyslím, zda si ji nechám…
Na cestu jsem s sebou měla hotovost. Eura i forinty. A rozhodně byla hotovost potřeba, na řadě míst bych kartou nezaplatila (zejména noclehy).
Peníze jsem nosila jinde než peněženku a platební kartu jsem měla uloženou ještě na jiném místě. Člověk nikdy neví 😊
Cestovní pojištění jsem si sjednala cca o tři dny delší, kdybychom se cestou někde zdržely.
Lístky na vlak jsem si kupovala s velkým předstihem. Na ten lůžkový do Košic cca tři měsíce předem, na zpáteční vlak asi měsíc předem.
Vaření + jídlo
- vařič (VAR 2) + zapalovač + kartuše (230 g)
- rendlík s pokličkou (Warg)
- 3x vidličkolžíce (Sea to summit)
- 2x plastová krabička s víčkem (Ikea)
- plecháček
- dvě pet lahve 1,5 l + dvě pet lahve 0,5 l
- namleté vločky
- drcená semínka (3 zavakuované balíčky)
- burákové máslo
- rýžový sirup (cestou jsem dokupovala marmeládu)
- caro, kafe 2 v 1, chemické „kapučíno“
- čaj
- kuskus
- tuňák
- klíčené cizrnové lupínky
- konzerva kukuřice
- proteinové polévky (semix)
- datlové tyčinky
Vařící výbavu jsem od loňska nezměnila, osvědčily se i krabičky na jídlo místo misek pro holky. Měly v tom ráno nachystanou kaši na cestu a když nedojedly, nebyl problém misku zavřít a uschovat na později.
Vypsané suroviny byl takový základ, co jsme si vezly s sebou z domova, železná zásoba. S nakupováním nebyl problém. Potkávaly jsme hlavně menší vesnické krámky, ale vždycky skvěle zásobené, bylo vidět, že je místní hojně využívají, takže jsme sehnaly všechno potřebné.
Chybělo nám něco?
Cestou jsem nepostrádala vůbec nic a zároveň nemám pocit, že by nám cokoliv přebývalo. Snad jen ta selfie tyčka byla navíc 🙂 Některé věci jsou takové stálice, že s námi jezdí všude a tak tenhle seznam v osekané podobě používám ať jedu na víkend k mamce nebo na tři týdny k moři, vždycky jen upravím, co potřebuju/nepotřebuju.
Jsem maminkou dvou malých holčiček a ráda chodím. A nejen chodím, ale taky běhám, bruslím, jezdím na kole, tančím v kuchyni, zahradničím, šlapu po horách a cestuju. O tom všem s velkou vášní píšu a vyprávím, a tím inspiruju ostatní, že s dětmi život nekončí, jen se báječně proměňuje.
O své trnité cestě mateřskou džunglí jsem napsala e-book S dětmi život nekončí a mé putování s dětmi napříč Českem popisuji v knížce Máma, co ráda chodí.
O letošní pouti k Baltu vyprávím v knížce Máma, co ráda chodí 2