Za poslední roky jsem v sobě značně přerovnala svou představu o Vánocích, jejich prožívání a slavení. Z třídenní válečky a lehkého obžerství jsme přešli na celoprosincové nasávání atmosféry a nesmírně si celý tenhle čas užíváme. Vzala jsem si nejrůznější zvyky a tradice, které se mi líbí a co mě nebere, tak jsem zkrátka nechala být.
Kdy se to změnilo?
Vánoce jsem vždycky měla ráda. Samozřejmě. Které dítě je nemiluje? Určitě jsem měla ráda dárky, ale milovala jsem i zdobení stromečku (kterému jsem doma roky šéfovala já), milovala jsem to nekonečné loupání brambor do salátu, ještě nekonečnější obalování řízků, hudbu z Balady pro banditu (no není to úplně vánoční muzika, ale s mamkou jsme si ji k tomu chystání vždycky pouštěli). Milovala jsem všechny ty pohádky v televizi, třídenní konzumaci bramborovýho salátu, kterým se u nás doma nikdy nešetřilo a milovala jsem ten novoroční návrat do školy v novým oblečení.
Od chvíle, kdy jsem přestala být na Vánoce dítětem, ale dospělým (rozumějte už jsem to byla já, kdo ve své domácnosti měl na svém hrbu přípravy i atmosféru), se můj vztah k Vánocům dost proměňoval.
Mohly za to i moje zaměstnání, které vesměs spojovalo to, že tam před Vánocemi byl prostě šrumec. Ať jsem pracovala jako servírka v restauraci, kde vánoční večírky vypukly na začátku listopadu a skončily 23.12, nebo jakožto pracovnice přepážky na České poště (to asi nemusím vysvětlovat), nebo když jsem mistrovala v potravinářské výrobě, kde se zvýšená předvánoční výroba rozjížděla už na začátku září.
Díky tomu jsem se k vánočním svátkům upínala jako k dnům, kdy bude volno, klid a nebudu muset nic dělat. Jídlo, pohádky, gauč. Nic víc, nic míň. Neprožívala jsem žádné přípravy, protože práce, a fakt jsem chtěla jen během svátků odpočívat.
Kuba mi to zpestřoval svými odchody do práce (protože sanitku si kupodivu lidi volaj i o Vánocích a záchranka jaksi vánoční volno nemá), ale i tak jsme si to spolu dělali hezké a naše.
Ale děti s tím vším dost zamíchaly a nastal čas si ty Vánoce začít tvořit jinak.
Vlastně dokud jsme měli jen Barušku, zase se tolik nezměnilo. Pod stromkem přibyl dárek i pro ni, k rybě dostala brambory a to bylo celé. Po večeři šla spinkat a my si s Kubou u Pelíšků vychutnali druhou večeři a čas na odpočinek se taky našel.
K úplně novému pojetí Vánoc jsem dospěla před 2 lety, kdy k nám přibyla Anežka. Svátky se blížily a ve mně narůstal obrovský vztek. Jako co já z těch Vánoc budu mít? Jaká sváteční pohoda? Já se musím starat o dvě maličký děti jako každý jiný den, ani k tý jedný blbý pohádce si nelehnu. Natož abych strávila celý dny v pyžámku a pěkně pod dekou se cpala cukrovím. A já se tím cukrovím vlastně vůbec cpát nechci. Nechci se tři dny futrovat prasárnama, když se zbytek roku takovým věcem vyhýbám. Copak se nedá slavit bez toho obžerství? A co teprve ty pitomý dárky, kupovat kraviny lidem, co nic nechtějí a dostávat zbytečný krámy, co se pak stejně za půl roku vyhodí…
Přišlo mi, že pro mě nějaký svátky nemají žádnou cenu. Cloumala se mnu obrovská zloba a měla jsem chuť tyhle pitomý svátky přestat slavit. Moje přání poležet si u pohádek se mi tehdy vyplnilo, dostala jsem slušný zánět ledvin (to je tak, když si umíte přát, ale neumíte to specifikovat) a v horečkách jsem si mohla přemítat nad celým konceptem Vánoc. A do diáře na nový rok jsem si začala psát, jak si představuju ty Vánoce jinak, po našem. (Mimochodem tehdy v té posteli taky vznikl nápad na cestu napříč Českem. Byla to plodná choroba, no 🙂 )
A jaké tedy jsou ty naše Vánoce?
- Začínají pro nás už na začátku prosince. Ze špajzu vytáhneme krabice se stromečkem, ozdobami, betlémem. Loni už skoro všechno obstarala Baruška, letos už se toho holky ujaly spolu. A velmi zdatně. Já už jen dolaďovala.
- V té době je taky čas na první vánočku (vždycky jsem pečení vánočky považovala za babičkovský majstrštyk, ale už ji umím taky a zase taková věda to není. Hlavně hodně rozinek!) a na pečení prvního cukroví. Oboje samozřejmě s dětmi. Na výsledném vzhledu pečiva nesejde, já to hezky stejně neumím, důležitá je vůně, zážitek a následná ochutnávačka. Jo a nic si v krabicích nešetříme až na ty opravdové Vánoce. Jak se to upeče, tak se to jí. Nebudu si dva týdny odpírat něco, co se pak zblajzne za dva dny.
- Ke štědrovečerní večeři se nám doma ustálil losos na přírodno (toho milujeme všichni) a k tomu bramborový salát máme, ale už ho nedělám do kýble, ale jen do hrnce, část majonézy nahradím zakysankou a cibuli jsem vyměnila za jarní cibulku. Je tak pro mě stravitelnější.
- Prosinec je ve znamení obrážení betlémů. Jen u nás v městysu jsou dva nádherné veliké, jeden menší u stromečku, na faře pak výstava betlémů všech velikostí a i okolní vísky disponují hezkými venkovními betlémy. Už máme i dva tradiční vánoční výlety. Do Světlé nad Sázavou, kde je v zámeckém parku spousta světelných soch a do Kladrub, což je malinká víska plná vánoční výzdoby, z velké části hezké a vkusné, žádný blikající blázinec.
- Hudba! K Vánocům u nás doma neodmyslitelně patří muzika. Už si nepouštím Baladu pro banditu jako s mamkou. S Kubou na Vánoce milujeme… a teď se nesmějte jo? Janka Ledeckýho! Miluju ten okamžik, kdy z krabice vyndáme stromeček a k tomu si pustíme Sliby se maj plnit o Vánocích. Ale nechybí pak ani Bryan Adams, John Lennon nebo Goťťákova Alžbětínská serenáda. Když byla Anežka miminko, naučila se přes Vánoce usínat v nosítku za zvuku tý vánoční odrhovačky od Mariah Carey. Fakt na tu písničku neskutečně rychle usnula. Všechny tyhle vánoční hity u nás frčí celý prosinec.
- A co ty pohádky? My jsme už beztelevizní domácnost. Holky zatím žádnou pohádku nikdy neviděly. Nevím, jak dlouho to takhle necháme, ale zatím to nikomu nechybí. My s Kubou si během prosince potřebujeme zkouknout Lásku nebeskou, Pelíšky, Sám doma a s Čerty nejsou žerty. Čtyři filmy nejsou moc, ale urvat čtyři večery, kdy ani jeden z nás neusne a budeme schopní dokoukat celý film, to je výzva.
A jak to máme s dárky?
Velmi minimalisticky. Pod naším malým stromečkem najdete jen malou hromádku balíčků. S Kubou si vzájemně vyměníme po dárečku (a na žádná překvapení nejedeme, normálně si pošleme odkaz, co si přejeme), holčičky dostanou jeden dva dárečky. Od rodiny si letos už podruhé budeme přát místo dárků příspěvek na letenky, což nám umožní místo rozbalování kravin sbalit batůžky a uprostřed třeskuté zimy vypadnout do tepla.
A my jakožto dárci?
Už hezkých pár let dárky nikomu nekupujeme. Dárky vyrábíme. Jedlé i nejedlé, hlavně aby byly užitečné. Tady vás možná bude zajímat, co tak darujeme. Co to bude letos, to samozřejmě napsat nemůžu, připravila bych o překvápko všechny rodiče i prarodiče, kteří jsou mými čtenáři. Ale inspiraci z let minulých vám dát můžu.
- Doma vyráběný a nakládaný sýr.
- Domácí alkohol – vaječňák, ořechovka, višňovka…
- Sladké i slané sušenky.
- Domácí mýdla, svíčky.
- Včelí produkty. (Včelaří Kuba, já se těch bzučivek bojím)
Vždycky toho máme vícero a pak to různě kombinujeme do balíčků, podle obdarovaného. Aby sůl do koupele nedostala babička, která se jen sprchuje a višňovka nepřistála někomu, kdo zásadně nepije.
A co Ježíšek, chodí u nás?
Já svým dětem nelžu. Nikdy. A Ježíšek je prostě lhaní. Takže jsem jim nikdy výslovně neřekla, že dárky nosí Ježíšek. Ani nepíšeme dopis Ježíškovi. O dárcích mluvím jako o dárcích pod stromečkem. A ano po večeři jdu s dětmi do ložnice vyhlížet z okna Ježíška (zatímco Kuba zapaluje na zahradě prskavky), pak se běžíme do pracovny podívat z okna na ty prskavky, což je znamení, že Ježíšek tu byl. A pak jdeme ke stromku, kde se objevily dárky. Kouzlo je zachováno, tajemno tam je. Ale já mám svědomí čisté, o tom, že dárky donesl Ježíšek jsem neřekla ani slovo.
Co jim říká kdo jiný, to je mi jedno. Já jsem nelhala. Trochu alibismus, já vím. Ale okřikovat babičky, že Ježíšek neexistuje se mi příčí, ale tvrdit, že dárky nosí Ježíšek se mi příčí též. Tak neříkám nic.
A pro sebe jsem letos zařadila jednu velkou novinku a nikdy bych to do sebe neřekla. A to je předvánoční úklid. Vždycky mi to přišlo ujeté. Proč budu nějak extra šůrovat kvůli jedný večeři? Uklízím průběžně, tak proč trávit prosinec s hadrem v ruce? Ale letos to přišlo samo. Ne jako předvánoční úklid. Ale spíš jako nutnost dát doma ledacos dohromady po akčním létě a nabitém podzimu.
Velkou roli v té potřebě taky hraje fakt, že poprvé v dospělém životě bydlím na jednom místě už 6 let a to je doba, za kterou vzniknou různá bordeliště, kterým se častým stěhováním vyhnete. Takže jsem spontánně došla k tomu, že je na čase odtáhnout sporák a podívat se, co se kolem něj nahromadilo, vyšůrovat pračku (a to byl teda zážitek), trochu probrat špajz a vytřídit naši šatnu i šuplíky s dětským oblečením.
Ale okna teda mejt nebudu, to až na jaře. Nebo někdy. Nebo nikdy. 🙂
Vánoce tak jsou u nás celoprosincová záležitost. A je jedno, jestli nás na Štědrý den skolí rýmička, někomu porostou zuby a bude protivnej až na půdu, Kuba stráví svátky v práci a obrazíme jen půlku babiček. Vánoce jsou prostě každý ten jeden prosincový den, nejsou v tom žádná velká očekávání (takže ani žádná zklamání).
Letos se na to všechno těším o to víc, že už budu mít dvě zručné pomocnice, dva nadšené hlásky, čtyři rozzářené oči a čtyři ručičky uždibující těsto.
A protože Vánoce jsou o radosti, jednu malou radost pro vás mám. 10% slevu na obě knížky Máma, co ráda chodí. Při objednávce stačí zadat kód „ATJEZISEKTROCHUUSETRI“, platí na jednotlivé knížky i na balíček.
Slevu nechám běžet do 5.12., kdy si ji odnesou čerti.
A jak to máte na Vánoce vy? Nesete si tradice z domova, tvoříte si své vlastní nebo to vůbec neprožíváte?
Jsem maminkou dvou malých holčiček a ráda chodím. A nejen chodím, ale taky běhám, bruslím, jezdím na kole, tančím v kuchyni, zahradničím, šlapu po horách a cestuju. O tom všem s velkou vášní píšu a vyprávím, a tím inspiruju ostatní, že s dětmi život nekončí, jen se báječně proměňuje.
O své trnité cestě mateřskou džunglí jsem napsala e-book S dětmi život nekončí a mé putování s dětmi napříč Českem popisuji v knížce Máma, co ráda chodí.
O letošní pouti k Baltu vyprávím v knížce Máma, co ráda chodí 2